Tak nám začátkem léta vypnuli na všech okolních vysílačích analogové vysílání. Naše televize už vysílá jenom zrnění…

   „Nu což, o prázdninách to bez televize nějak vydržím“, řekl jsem si. Vážení, jak jsem to jenom mohl do těch prázdnin vydržet s televizí!!! Tak klidné a vyrovnané léto už dávno nepamatuji. Tolik času po večerech, co teď mám. Nesháním se každý den po příchodu domů po televizním programu. V klidu se navečeřím…, a nemusím zároveň s nějakou dobrotou polykat kdo koho kde zmlátil, okradl nebo zabil. Přírodní katastrofy a teroristické útoky z celého světa mě přestaly děsit. Ani totální nesmysly, vyřčené každý den některým z politiků, neřeším. Natož aby mě deprimovalo, která celebrita se do koho zamilovala nebo koho opustila. Je mi srdečně jedno, že při používání zubní pasty s novým názvem budu mít zuby ještě bělejší než bílé.

   Chodím teď spát s čistou hlavou a ráno vstávám do nového dne svěží jako zamlada.

   A také vám musím prozradit, že jsem udělal nečekaný objev. V té zaprášené hromadě knížek, která se na mém stole neustále zvětšovala, jsem našel pravé poklady. Nemáte ani ponětí, jak se těším, až zase některou z nich vezmu do ruky a otevřu…

    Prázdniny budou za chvíli pryč, tak nevím, co bude s tou naší zrnící obrazovkou. I když … ta polička, kde teď stojí, by se určitě dala nějak zajímavě využít. Až přijdu domů a posadím se ke klidné večeři, musím o tom popřemýšlet.                                                                              

                                                                                                           /bh/